Kapela vznikla na přelomu totality a demokracie, ve sladkém roce 666. A to přesně ve chvíli kdy Miča skrz sklo inkubátoru uviděl jak se PuNk škrtí pupeční šňůrou... A řekl si: „To je geniální basák“. Pak se na dlouhá léta rozešli a Miča na tuto větu a životní pravdu zapomněl... Každý šel svou cestou. Miča začal ve svých čtyřech letech pilovat svůj hudební talent a hrál na banjo v lokální kapele Kovbojek, později, ve svých osmi letech přestoupil do Klubu přátel dechovky. V domově důchodců, při hrách na hřbitovech, vesnických zábavách a v kostelech našel svůj životní smysl. Pochopil. Ale abychom nezapomněli na PuNka. Ten se poprvé namlel jako prase (doslova!) už ve svých dvou letech. Na mlýnku na maso, ale jen ukazováček levé ruky, což mu nezabránilo ve skvělé hudební kariéře multi-instrumentalisty, pianisty, zpěváka, houslisty, akordeonisty a lidského utrpení. Jo a prý hlavně baskytaristy. Ten též brzy našel svůj životní smysl, produkty českého zemědělství, lehce zpracované, jemně rafinované… Který ho silně ovlivnil / ovládl a nasměřoval na cestě životem. Významný krok v kapele nastal v roce 1986 6.6., kdy se tyto protipóly geniality setkali. Bylo to v dětském big bandu Silver Jazzkids. Miča jako trombónista, PuNk jako zpěvák. Oční pohledy se stávali delší a delší, až se PuNk odhodlal :

- „Ty hraješ na trombón, viď hele?“

- „Jo.“

- „A jdeš se mnou na pivo?“

- „Jo.“

- „Kam?“

- „Jo.“

- „Tak do Artu?“

- „Jo.“

Miča byl vůbec tehdy strašně ukecaný. Při příchodu do Artu se to tak, ale tak zvrhlo, že jsme si dali kafe. Bez, s cukrem. Jak kdo. No, po krátkém rozhovoru zjistilo se, že Mičeon & Garpunkel si opravdu rozumí. A navíc se jim velmi líbil ten kluk, co jim donesl kafe. Baskytarista. Bez pochyb (aspoň na to vypadal). Pomale se rodil nápad, zkusit něco nového, hudbu, kterou nikdo nehrál. Punk is DEATH/metal. Už chyběl jen člověk, který by hrál na bicí… Takže celý projekt byl odsunut na neurčito… A prozřetelnost nám přála. Když Miča vynášel doma smetí, všiml si vedle kontejneru malého zuboženého uzlíčku, který pouze klepal klacíčky o zem. Rytmicky. Bubeník. Není co řešit. A tak do našeho vyprávění vstoupil společností zavržený Markýz de Paťas. Po ročním hraní dostala kapela hlad, proto přibrala do svých řad Castrol-Maestra OBa. A pak byl hlad ještě větší… =) Po dlouhé úvaze, po mnoho zkouškách, někdy dva kytaristi, někdy jeden, někdy dva… A tak to šlo pěkně dlouho. Pak nám došlo, že potřebujeme jednoho stálého kytaristu, protože znova to někoho pořád učit - to není ono. Byl vyhlášen konkurz, kritéria byla náročná : aby měl kytaru, kolik zvládne Taj Mahálů, kouří/nekouří… Bylo to náročné, leč nakonec jsme vybrali abstinenta/nekuřáka Lucka, který nám dokonale vyhovuje… A protože všichni milovali toliko geniální seriál BayWatch vznikl experimentální projekt kapela JPZ!!

Po pár personálních neshodách, rychlých, necitlivých, mrzkých a ubohých změnách ve složení,se utvořila pevná sestava. Která roku 1996 6.6. měla první naprosto vyprodaný, monstrózně úspěšný, a též po vizuální stránce dokonalý koncert. V této sestavě kapela hraje doteď.